o vaření piva a pečení

Těžko říct, co potěšilo naše chuťové buňky jako první. Člověk by si mohl myslet, že pivo tu bylo vždycky, stejně jako chléb, zejména v oblasti jako je Innviertel, kde je požitkářství takřka lidským právem.

Před několika lety na sebe upoutal pozornost německý evoluční biolog Josef Reicholf: Lidé se podle jeho teorie usadili především proto, aby mohli pěstovat dostatek obilí na výrobu piva. Bylo to snad ne chléb, ale pivo, co z kočovných lovců a sběračů udělalo zemědělce a měšťany věrné svému místu? Kdo ví. Existují však další náznaky, které tuto tezi podporují, například „Monument Bleu“, série tisícileté hliněných destiček z doby Sumerů. Lze je obdivovat v pařížském Louvru a ukazují, jak se zrna pšenice emmer loupe, peče z nich placky a dále zpracovává na pivo.

Chléb a pivo k sobě jednoznačně patří. A tím se dostáváme k dalšímu faktu, který pro některé bude pravděpodobně překvapivý: Nejen pečení chleba, ale i vaření piva bylo kdysi pevně v rukou žen. Ženy vedly domácnost a kuchyni, od pečení chleba k vaření piva byl jen malý krůček. Pivovarský kotel proto často patřil k věnu. Věda má i v tomto případě připravenou zajímavou tezi: Kdyby pivo vařili muži, chutnalo by jinak. Při vaření se totiž do piva dostávaly nejen kvasinky ze vzduchu, ale i ty, které se nacházejí na kůži. V případě žen, které vařily pivo, tedy ženské. Dokonce i v pohádkách tvoří chléb a pivo neoddělitelnou dvojici.

„Dnes peču, zítra vařím pivo, pozítří přinesu královně její dítě,“ zpíval například Rumpelstilzchen, zatímco poskakoval kolem ohně. O manželce se bratři Grimmové nezmiňují, a proto se ten zlomyslný skřítek zřejmě sám stal sládkem a pekařem. V průběhu staletí se pak v oborech „chléb a tekutý chléb“ prosazovali stále více muži. V Innviertelu je například vaření piva vyhrazeno výhradně mužům, přičemž pánové – sdružení v „Pivní oblasti Innviertel“ – jsou v tomto sdružení vedeni ženou.