Kde se jablko dvoří hrušce
Krajina jako stvořená k radosti ze života, lidé, kteří rozumějí výrobě moštu i životu: Ve čtvrti Quellenviertel se spojuje to, co k sobě patří.
Je docela možné, že právě tady Adam zakousl do Evina sladkého jablka. Stejně tak to samozřejmě mohla být hruška, kterých v čtvrti Quellenviertel visí na stromech tolik.
Jedno je jisté: tato mírně kopcovitá krajina má v sobě něco rajského, zejména na jaře, kdy jsou stromy oděny do bílého a růžového a každou pěší i cyklistickou túru doprovází svým květinovým hávem. Na podzim – v době samotného svátku – se pak oblékají do syté červenožluté barvy: nyní se sklízí úroda, jablka a hrušky se zpracovávají na šťávu a později na mošt, ten nápoj, který již po generace patří k regionální kultuře požitkářství a v sobě nese chuť Quellenviertelu.
Mošt utváří krajinu
Vždyť ne každý mošt je stejný. Vyrábí se z hrušek, z jablek nebo – a tady se dostáváme k typickému moštu z Quellenviertelu – z obou dohromady. Obzvláště oblíbené jsou odrůdy Speckbirne a Landlbirne, dvě původní horní rakouské odrůdy s rodokmeny sahajícími stovky let do minulosti. Jsou malé, žluté a kulaté, sklízejí se až pozdě v roce a potěší kolemjdoucí svým vzhledem.
Právě ovocné stromy určené k výrobě moštu totiž utvářejí charakter oblasti Quellenviertel. Samostatně nebo v párech rostou na mřížích, lemují cesty a silnice, pokrývají louky a svahy. Mladé se mísí se starými, malé s velkými.
Není tedy divu, že se zde nachází i nejdelší alej ovocných stromů v Rakousku . Přesněji řečeno v Grieskirchenu, kde stovky stromů lemují asi tříkilometrovou procházkovou stezku. To, že se zde lze procházet pod mohutnými korunami a kochat se výhledem, vděčíme knězi, který před něco málo přes sto lety dostal božský nápad na tuto výjimečnou alej.