Innviertler Landler
Nehmotné kulturní dědictví UNESCO ve čtvrti Quellenviertel
Historie innviertlského landleru je neoddělitelně spjata s innviertlskými „Zechen“. Jednalo se původně o selská bratrstva mladých mužů, která v rámci „Zechentanzu“ – kombinace tance („Eicht“), hudby, poezie a zpěvu – předváděla umělecká vystoupení. Melodie, specifický připojený jódl („Almer“) a „roztažený“ rytmus v ¾ taktu činí z Innviertler Landleru specifickou formu v rámci rodiny rakouských Ländlerů.
Předpokládá se, že kolem roku 1850 začaly hornické spolky vytvářet svůj vlastní landler na základě všeobecně známých tanečních figur, a to tak, že původní taneční figury upravovaly a tančily je společně v určitém pořadí. Landler, který byl vlastní každé hornické družině, se předával z generace na generaci, ale zároveň se neustále dále vyvíjel.
Ačkoli se tak v průběhu let vyvinuly nesčetné podoby innviertlerského landleru v tanci i zpěvu, lze je přesto všechny tančit na stejnou hudbu díky jejich společnému původu.
S strukturálními změnami v zemědělství, individualizací kultury volného času a zvýšenou mobilitou začaly od 50. let 20. století hornické spolky postupně zanikat. Innviertler Landler se dnes stále tančí v přibližně 25–30 tanečních skupinách, folklórních souborech a spolcích v lidových krojích, přičemž především taneční skupiny, ale i folklórní soubory v regionu považují za svůj hlavní úkol zachování příslušných variant Landleru. Každý rok se v Innviertelu koná několik setkání, na nichž přibližně 10–15 hornických spolků a lidových tanečních souborů předvádí své Landlery i další lidové tance. Také poutě a svatby (zejména členů hornických spolků) byly a částečně i dnes jsou důležitými událostmi v souvislosti s innviertler Landlerem.