Burg Tittmoning

Hrad Tittmoning

Opevnění vysoko nad Tittmoningem
Středověký hrad se tyčí nad městem na geograficky příznivém kopci, přímo na Ponlachgraben. Jejich strategická poloha na terénním výběžku a hluboký šíjový příkop znesnadňovaly dobývání. Obě hradní brány byly navíc dříve přístupné pouze po padacích mostech.

V roce 1234 je doložena stavba pohraničního hradu proti bavorskému Burghausenu salcburským arcibiskupem Eberhardem II. Hrad, pečovatelský dvůr a hrabství spravoval arcibiskupský poručník. Zradou město a hrad připadly roku 1324 císaři Ludvíkovi Bavorskému. Podařilo se jim to až o tři roky později arcibiskupem Fridrichem III. být odkoupen zpět za 5 500 salcburských feniků. Zámek byl postupem času dále rozšiřován. Tak vznikl kolem roku 1500 mohutný "Troadkasten" se strmou cihlově červenou polovalbovou střechou - charakteristický znak komplexu, který je vidět už z dálky. Na fasádě jsou dodnes vidět silné okenní mříže, které chránily cenné obilí z pokladny Tittmoningu před nepovolanými osobami.

Zámek se kolem roku 1615 stává loveckým zámečkem
Zámek byl těžce poškozen během solné války mezi Bavorskem a Salcburkem v roce 1611. Dědičný biskup Markus Sittikus pravděpodobně pověřil svého stavitele Santina Solariho (stavitele salcburského dómu), aby jej přestavěl a přestavěl na lovecký zámeček. Zámecká kaple s nádherným oltářním obrazem od Johanna Michaela Rottmayra byla postavena v roce 1693 arcibiskupem Johannem Ernstem Graf von Thun.
Prozatímní název jako hrad se dnes již nepoužívá;

Tittmoning přichází do Bavorska
V důsledku napoleonských válek skončila příslušnost Salcburku po zhruba 1000 letech existence. Tittmoning přišel do Bavorska poprvé v roce 1810 a poté konečně v roce 1816.
Postupně se části hradu a jeho okolních pozemků dostaly do soukromých rukou. V důsledku koupě se zámek a přilehlý Ponlachgraben staly od roku 1852 městským majetkem. Po různém využití opevněný objekt stále více chátral.

Nadace muzea
Vlastivědné muzeum, které na radnici zřídil historický spolek v roce 1901, se v roce 1911 přestěhovalo do zámeckých místností, které byly k tomuto účelu speciálně upraveny. Využití hradu jako muzea zároveň zajišťuje zachování tohoto regionálního historického celku.

Na pokyn Wehrmachtu byly v roce 1940 muzejní fondy přemístěny a zámek přeměněn na důstojnický zajatecký a internační tábor. Po skončení války bylo muzeum v roce 1953 znovu otevřeno a o 10 let později získalo právní základ jako nadace. Od roku 2004 je v zámeckém obilním zásobníku umístěna také expozice moderní koželužny. Název nadace „Heimathaus des Rupertiwinkels“ byl v roce 2014 přejmenován na „Museum Rupertiwinkel“.