Parish Church of Bad Schallerbach

Schallerbach byl původně jednou ze čtyř obcí v bývalé obci a farnosti Schönau.

Městská část zažila na konci 1. světové války (1918) díky vyhledání termálního pramene rychlý rozvoj. V lázeňském městě Bad Schallerbach se ukázala potřeba výstavby farního kostela poté, co se kaple svatého Raphaela - první kostel v obci - stala příliš malou. V roce 1960 došlo k přejmenování farnosti Schönau na farnost Bad Schallerbach.
Farní areál (farní kostel s farou a farským sálem) byl postaven v letech 1956-58 podle plánů místního architekta Hanse Feichtingera. Investorem byl Dr. Franz Tauber, kněz a duchovní ve Bad Schallerbach. Nový chrám vybudoval s pomocí darovaných prostředků (zejména od členů růžencového odškodňovacího kruhu).
Kostel je mariánský a připomíná 100. výročí mariánských zjevení v Lourdes.
Bronzové dveře u kostelního portálu zobrazují Marii, ženu, která i v těžkých a bolestných chvílích svého života plně důvěřovala Bohu (Královna bolesti - levé dveře), která je oslavována (Královna slávy - pravé dveře) a na kterou se obracejí věřící všech dob (Madona ochranného pláště / Matka milosrdenství - prostřední dveře).
A také barevné vitráže na jižní fasádě odkazují svým velkým "M" a hvězdami na Marii.
V západní části se nachází věžní kaple, která obsahuje základní kámen z jeskyně v Lourdes.
Kostel byl postaven jako halový kostel na obdélníkovém půdorysu s přizvednutým presbyteriem a empory. Kostelní prostor působí velkolepě a mocně, otevřený krov s viditelnými dřevěnými vazníky a dřevěným zakrytím přidává prostoru na šířce.
Vzhled vyzařuje harmonii skrze proporce zlatého řezu.
Úpravu interiéru (okna, mozaiky, oltářní obrazy, bronzové práce, tabernákl, portálové dveře) vytvořil - stejně jako v kostele Schönau - profesor Max Spielmann.
Barevná okna, v olověném rámu a malovaná černou smaltovou barvou, mají díky různým tloušťkám skla a povrchům zvláštní lesk (Vlevo vpředu: Maria se zjevuje pastýřům v Fatimě. Následované tajemství Slavných růženců: Vzkříšení Krista, Nanebevstoupení, Seslání Ducha svatého, Nanebevzetí Marie, Korunovace Marie. Vpravo vpředu: Zjevení Marie před Bernadettou v Lourdes. Další okna zobrazují tajemství Radostných růženců.)
Prostor dominuje obraz na hlavním oltáři s tématem "Kruh světla Božího v kontrastu s temnotou světa".
Stylizovaná duha, která obklopuje trojediného Boha, představuje most mezi Bohem a lidmi, znak toho, že Bůh člověka nikdy neopouští.
Vlevo divák nachází scény z Starého zákona (Pád andělů, Vyhnání z ráje, Stavba babylonské věže, Tanec kolem zlatého telete), vpravo obrazy z Nového zákona (Hledání ubytování, Dětská vražda v Betlémě, Kamenování, Ježíš před Pilátem).
Jako odkaz k současnosti jsou zobrazeny války a nepokoje mezi lidmi, na frontě i v domově.
Ve spodní části nástěnného mozaika vidíme Marii, jak se zjevuje Bernadettě, a uzdravení slepého a chromého v Lourdes. Ačkoli některé zobrazení nemusí odpovídat dnešnímu teologickému porozumění, celková stavba kostela svědčí o tom, že víra může přinést posilu a uzdravení.
Vedle oltáře stojí mírně zvýšený kříž s bronzovým hadem. Připomíná zachraňující sílu, která přichází těm, kdo se důvěřivě obracejí k Bohu (Numeri 21,4-9).
Dva tapisérie v červených a oranžových tónech na témata "Cesty" (vlevo) a "Kříž" (vpravo), vyrobené vídeňskou umělkyní Frankou Lechner, visí na obou stranách na začátku oltářního prostoru. Dodávají prostoru teplý nádech a jsou kontrastem k světlému studenému mramoru.
Zvláštností farního kostela je varhany od tyrolského varhaníka Johanna Pirchnera, s třemi manuály, 35 registrami a 2454 píšťalami. Byly vysvěceny v roce 1979 svaté Bernadettě a nazvány Bernadettinými varhanami.
Křížová cesta (mozaik) rozšířená o tři stanice na levé straně dlouhé lodi zve k následování.
Na vnější fasádě farního sálu vytvořil umělec Hoffmann-Ybbs fresku, která zobrazuje Ježíše a Petra při bohatém rybolovu (Lukáš 5,1-11).

Nová kaple
Pod vedením faráře Mag. Gilberta Schandery byla v letech 1999/2000 stavebně upravena východně situovaná kaple (orientace východ-západ s novou apsidou) a umělecky přepracována Christianem Bartelem a Andreou Pesendorfer (oba z Umělecké univerzity v Linci).
Meditativní prostor má jako střed světelný kříž z plexiskla, který odráží vnější světlo. Světelný kříž naznačuje, že kříž je v křesťanském chápání vždy pouze přechodem, nikdy konečnou zastávkou. Posledním je vždy vzkříšení, světlo, radost.
Kříž a světlo se objevují jak v obou tapisériích od Andrey Pesendorfer, tak v červených a žlutých barevných pruzích v prostoru.